Jedna z variant nástupu na hlavní hřeben. Tady vyrážíme ze sedla od hájenky Biela skala (910 m) na cestě spojující Liptovský Mikuláš a Zuberec. Vzhledem k tomu, že je tady značně špatná autobusová doprava, doporučuji pro nástup druhou variantu - přechod přes Babky. Náš výstup nejprve vede lesem. Nejdříve celkem mírně, ale od turistického přístřešku u nějž je vydatný pramen vody pak o poznání strměji. Spodní část cesty je upravená, jsou tady velké dřevěné schody (vesměs ale ztrouchnivělé). Později les ustupuje, objevuje se kosodřevina a otevírají se pěkné výhledy. Přecházíme kótu Biela skala (1 316) a Radové skaly (1 557). Radové skaly jsou geomorfologickou zvláštností Západních Tater, obdobné útvary bychom jinde jen ztěží hledali. Je tady skutečné skalní město, které je však tvořeno věžemi, jehlami, hřebínky aj. tvary z vápence. Pomalu začínáme stoupat na Sivý vrch (1 805 m). Na dvou místech je cesta zajištěna fixními řetězy, neboť je tady terén o něco komplikovanější.

Temniak, Goričková, Kasprův vrch (24 h, 26 a 1/2 h, 27 h)

Přechod můžeme ukončit v Tomanovském sedle a nebo pokračovat dále. Ale i tady se budeme kousek pohybovat v neznačeném terénu. Tento úsek je trochu technicky náročnější. Chodník je vcelku dobře viditelný. Nevzdalujte se z něj, neboť v okolí roste obrovské množství chráněných kytek. Mějte na paměti, že příroda Tater je velice křehká a některé škody či změny jsou mnohdy nevratné. Nejexponovanější úsek výstupu se nachází v oblasti vrcholu Stoly (1 947 m). Na Temniaku doporučuji chvíli zastavit, neboť se odsud otevírají krásné pohledy prakticky na celou dosavadní cestu, kterou jsme absolvovali; od Brestové přes Baníkov, Plačlivé, až po Bystrou a Polskou Tomanovou. Další pochod na Kresanicu (2 104 m) a Malolučniak (2 104 m) je vcelku nenáročný. Sestoupíme do Kondrackého sedla (1 863), odkud vede strmější výstup na Suchý Kondracký (1 893 m) (někdy nazýván také Suchá Kondratova kopa) a na hřeben vedoucí k vrcholu Goričkové (1 912 m). Její vrchol podtraverzujeme a konečně se dostáváme na Kasprov vrch (1 985 m), kde v podstatě naše cesta končí. Pak již jen sestoupíme do Suchého sedla, kde se napojuje žlutě značená odbočka do Tiché doliny, kterou se dostaneme na Podbanské (a nebo Tri studničky). Kdo by chtěl zdolat celý hřeben Západních Tater, musí ještě kousek pokračovat – až do Ľaliového sedla.